Něžná, křehká lichořeřišnice nás svými zářivými květy těší již od června do konce léta a vydrží až do prvních mrazíků. 

Je nejen krásná, ale i zajímavě chutná a navíc léčivá.

Lichořeřišnice má latinský název Tropaeolum, který připomíná tvar květu (tropaeolum totiž znamená ostruha).
Pochází sice z Jižní Ameriky, kde roste jako hlíznatá trvalka, ale pěstuje se po celém světě hlavně jako dekorativní letnička.
Její mladé listy, květy i poupata mají příjemně ostrou chuť, která připomíná řeřichu, používají se na dochucení salátů, na ozdobu mís i chlebíčků.
Puky i mladá ještě zelená semena se dají používat jako kapary.

Lichořeřišnice obsahuje hodně vitamínu C

Díky velkému množství vitamínu C je vhodná při nachlazení, při kašli a celkově posiluje náš imunitní systém.
Obsah silice s antibakteriálními účinky pomáhá při léčbě zánětu močových cest nebo infikovaných ran.
Z čerstvých rostlin děláme většinou šťávu, ze sušených částí (semena, květy, listy) připravujeme čaj.

O lichořeřišnice platí: čím chudší půda, tím bohatší květy

Zvolit si můžeme poléhavou, převislou či popínavou se stonky dlouhými až 2 metry. Velmi rychle roste a pokryje větší plochu. Pěstovat ji můžeme jako obrubu záhonů, chodníků, nebo ji necháme pnout na vhodné opoře (plot, pergola…), radost nám udělá i v nádobách.
Na půdu není náročná, roste na všech druzích dobře propustných půd, nejlépe se jí daří na slunném nebo v polo stinném stanovišti.
O lichořeřišnice skutečně platí, že čím chudší půdu jí nabídneme, tím bohatší jsou pak její zářivé květy, vyhnojená půda zajistí sice bujný růst, ale zato méně květů.
Semena sázíme na jaře (dube, květen) po 2 až 3 kusech. Pozor – rostlinky jsou velmi křehké, nesnášejí přesazování.
Škůdci: lichořeřišnice chutnají dřepčíkům a housenkám.